Na kole do Francie

     Francie mi byla blízká a vždy jsem se tam chtěl jet podívat. Poprvé se mi to podařilo v 80-ých letech (přesný rok si nepamatuji), kdy jsem šťastnou náhodou dostal devizový příslib a projel jsem Francii stopem. Po revoluci jsem se tam chtěl podívat znovu. V roce 1992 jsme o tom začali přemýšlet s jedním kolegou učitelem v Jevíčku a uvažovali o cestě na kole. Začala fyzická příprava, téměř denně jsem jezdil na kole minimálně 2 hodiny, ale obvykle 4 - 5 hodin, abych vydržel jet denně minimálně 100 km. Byli jsme dohodnuti, že pojedeme v roce 1993 o prázdninách. Na jaře 1993 kolega oznámil, že nemůže jet, neboť se bude ženit. Rozhodoval jsem se, zda jet sám, ale vzhledem k možným komplikacím s kolem (technicky nejsem moc zdatný), jsem začal hledat spolujezdce. Nakonec jsem získal pro cestu 4 kluky – své 3 žáky a bratra jednoho z nich. Jeden z těch žáků jezdil závodně na kole, takže technicky jsme byli připraveni. Protože kluci neměli mnoho peněz, rozhodl jsem, že aspoň část jídla připravím doma – tedy hlavně ovesné vločky (připravil jsem jednoduché müsli na snídaně). Polovinu jídla jsem poslal do Francie, abychom vše netahali na kolech, v té době jsem tam měl známé v malé osadě u města Beaune, tam jsme chtěli zásoby doplnit. Na spaní jsme vezli jen karimatky a spacáky. Jinak jsme se snažili vézt jen to nejpotřebnější, já jsem si do předních nosičů dal 2 dvoulitrové petlahve na vodu – abych měl na vaření ranního čaje a na mytí (naučil jsem se spotřebovat na večerní celkové mytí 2 litry vody). Bohužel si nevzpomenu, jaký vařič jsme vezli s sebou na ranní čaj. Termín odjezdu jsme určili na pondělí 5. července. Po odeslání balíku do Francie (22 kg – 1250,- Kč) – bylo nutné mít schválení celnice, proběhly hlavní přípravy kola dva dny před odjezdem, kdy mi Dušan Orálek pomohl přidělat přední nosiče. Rovněž jsme si zaplatili zdravotní pojištění a pochopitelně vyměnili peníze – tehdy ještě nebyla eura, takže jsme potřebovali marky, švýcarské a francouzské franky. Už si nepamatuji, jak jsem si chystal itinerář, ale nebyl k dispozici internet a ani mobily. Z dnešního pohledu to bylo dost odvážné, ale tehdejší situace byla výrazně klidnější.

Pondělí 5. července

Po neklidné noci jsem dobalil kolo, na náměstí v Jevíčku počkal na kluky a v 10:27 jsme vyrazili na cestu. Boskovice – Černá Hora – Tišnov – Velká Bíteš – Vladislav. Tady jsme se rozhodli přespat za nádražím. (102 km)

Úterý 6. července

Brzy ráno jsme se probudili, protože začala přeháňka, schovali jsme se na nádraží, rozpršelo se, ale kole osmé ráno přestalo, tak jsme vyrazili směr Třebíč – Telč – Malý Ratmírov – Jindřichův Hradec – Třeboň. Za Třeboní začal hrozit déšť, tak jsme hledali možnost se před ním skrýt a našli jsme nějaké zemědělské skladiště, asi hnojiv, kde jsme přespali v nějaké kolně na seně. (118,5 km)

Středa 7. července

Přes Lišov, kde jsme zajeli k základnímu triangulačnímu bodu Československa, jsme jeli do Českých Budějovic, kde jsem si chtěl nechat vycentrovat kolo, ale neměli čas, tak jsme pokračovali dál přes Netolice – Prachatice – Libínské sedlo – Volary do Lenory. Po vykoupání v Teplé Vltavě jsme u nádraží v Lenoře přespali. (98,5 km)

Čtvrtek 8. července

Ráno jsem sám odjel do Strážného, abych se pokusil nechat si vycentrovat kolo, ale zase to nešlo, neměli pomůcky. V obchodě jsem si koupil něco ke snídani a pak jel na celnici a čekal, až kluci dojedou. Přes celnici jsme projeli bez potíží a sjížděli do Passau (Pasova). Prošli jsme se městem a vydali se po stezce kolem řeky Inn. Byla kamenitá a já jsem píchl. Petr mi zručně opravil kolo a pokračovali jsme dále. Znovu jsem měl podezření na píchnuté kolo, ale byl to jen ventilek. Dokonce jsme jednu paní požádali o džber, abychom zkontrolovali duše, ale vše bylo v pořádku. Ve vesnici Kirchham jsme poprosili u jednoho statku o vodu a o dovolení přespat na louce. V noci jsem se probudil s pocitem, že hrozně mrzne, ale byl to jen slimák na očním víčku. (109,8 km)

Pátek 9. července

Ráno jsme pomohli paní shrabat trávu a po snídani jsme jeli směr Weiding – Ampfing – Erding (tady píchl Petr) a u Wörthu jsme zastavili v polích u pěkné říčky. Vykoupali jsme se, Petr zkusil vycentrovat kola, zalepil duše. (128,2 km)

Sobota 10. července

Po vedlejších cestách do centra Münchenu, Romanovi praskl plášť a musel si koupit nový, prohlédli jsme si Hofbräu, ale rozpršelo se, tak jsme čekali, až přestane. Když přestalo, po cyklostezce jsme jeli přes Starnberg do Traubingu. Rozpršelo se, tak jsme se rozhodli počkat. Když přestalo pršet, pokračovali jsme, ale po chvilce znovu začalo, tak jsme zastavili na krytém místě – asi to byla bývalá benzinka. Bylo tam čisto, tak jsme nakoupili a zalehli. (80,7 km)

Neděle 11. července

Stále pršelo, trochu teklo pod karimatky, ale jinak sucho. Nejeli jsme dále, polehávali, četli – Roman měl s sebou Nový zákon. K večeru přestalo pršet, trochu jsme se prošli, viděli jsme Alpy a také komunikační satelitní stanici u Raistingu

Pondělí 12. července

Vstali jsme brzy a vyjeli směr Peissenberger – Peiting – Steingaden – Neuschwanstein. Před Neuschwansteinem jsem opět píchl. Po Opravě jsme dojeli pod Neuschwanstein, kola nechali na parkoviště, pěšky jsme vyšli až k vodopádu, Dále jsme jeli směr Füssen. Porotže to vypadalo na déšť, začali jsme hledat místo na nocleh, uviděli stodolu na louce a tak jsme si řekli, že v ní přespíme. Sice louka byla trochu podmáčená, ale ve stodole bylo sucho. V noci chodily kolem krávy a jejich zvonce pořád cinkaly – od té doby nemám rád zvonečky. (87 km)

Úterý 13. července

Spali jsme déle, protože ještě pršelo, ale brzy přestalo, tak jsme po snídani pokračovali směr Nesselwang – Immenstadt – kolem Alpsee – Oberstaufen – Lindenau, dále směr Bregenz. Za Bregenzem píchl Roman, po spravení jsme pokračovali přes Gaissau a Rheineck, kde jsme přespali pod dálničním mostem. (114,7 km)

Středa 14. července

Vyjeli jsme směr Konstanz, Roman cestou zlomil nosič, ale zatím s tím mohl jet. V Konstanz jsme šli k Husovu domu a pomníku. Koupili jsme novou bombu na vaření, přes Steckbornu do Schaffhausenu. Prohlédli jsme si Rýnský vodopád. Pršelo, tak jsme přespali v přístřešku pro kola. (102,1 km)

Čtvrtek 15. července

Poprchávalo, ale vyjeli jsme směr Basel, trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme dorazili do Basileje. Našel jsem památky na Paracelsa, prošli se historickým centrem a vyrazili směr Aesch Laufen. Zastavili jsme u školicího střediska civilní obrany a přespali. Máme za sebou prvních tisíc kilometrů. (133,1 km)

Pátek 16. července

Ráno se rozpršelo, tak jsme přeskočili plot a schovali se ve středisku. Přestalo pršet, uschli jsme a vyrazili směr Delémont – Bassecourt – Underveiler – Abbay-de-Belleay – Gorges de Pichoux. Projížděli jsme pohoří Jura a měli silný protivítr. Před Chaux-de-Fonds píchl Petr, po opravě jsme pokračovali k Saut de Doubs, což je vodopád řeky Doubs. Za Les Brenets jsme přejeli švýcarské hranice a začali hledat místo k přespání, nakonec jsme našli motokrosový areál u Les Fins, akorát tu nebyla voda. (116,4 km)

Sobota 17. července

Odjezd na Étalans – Ornans – Quingey - Arc-et-Senans (královská solnice, památka UNESCO, Roman se šel podívat), pokračovali k Souvans, spali jsme v nedokončeném hangáru, v noci lilo. (118,5 km)

Neděle 18. července

Odjezd směr Tavaux – Tichey – Grosbois – Seurre – Pouilly sur Saone – do Longway. Dojeli k mým přátelům Lucottovým. Ukázali nám, kde budeme spát, dali mi prášek na praní, kluci vařili, já jsem vypral, pak jsme s Lucottovými povídali. Večer nás vzali do restaurace na večeři, kterou zaplatili. Po večeři jsme ještě prošli noční Beaune, dojeli zpět do Longway a ještě si povídali. (57,3 km)

Pondělí 19. července

Vydatná snídaně na terase, telefon do pojišťovny kvůli doktorovi – měl jsem problém s achilovkou. S doporučeným doktorem domluva na odpoledne, pro balíky do Dijonu dojeli Luccotovi, K doktorovi do Beaune jsem dojel na kole, prohlédl mě, nenašel nic vážného, dal mi tabletky, zaplatil jsem 180,- Fr. Roman byl také u doktora, ale neplatil nic. Účet jsem na poště zkopíroval a odeslal do Prahy. Prošli jsme Beaune, vrátili se do Longway, rozbalil balíky, zaplatili 66.- fr za dovoz. Večeře u Luccottů, povídání, dobalili jsem a rozloučili se (31,4 km)

Úterý 20. července

Po snídani jsme se rozloučili, ale ještě Alain Lucott volal, že nesouhlasí adresa pojišťovny, ale nakonec se to vyřešilo. Roman ještě doopravil plášť a vyjeli jsme. Za Villy le Brule začalo pršet, počkali jsme pod stromy, po chvíli směr Paruey – Chalons sur Saone – Buxy – Taizé – Cluny. Prošli jsme Cluny a přes Berzé přenocovali u La Roche – Vineuse (114,7 km)

Středa 21. července

Odjezd směr Macon . St. Georges de Reneins. Jeli jsme za sebou přes město, zleva přijížděl náklaďák, tak jsem rychle uhnul doprava a pokračoval asi 20 minut k Ville-Franche. Tady jsem se ohlédl a za mnou nebyl nikdo. Až po chvíli přijeli ostatní a ukázalo se, že při tom uhnutí doprava zavadil Roma předním kolem o moje kolo, spadl s kolem na zem a zlomil nosič. Pokračovali jsme do Lyonu, ale po bočních cestách, tak to trvalo dlouho. V Lyonu jsme nechali kola na nábřeží a šli se porjít mo centru. Vyšli jsme nahoru k secesnímu kostel Fourviere. Z Lyonu jsme pokračovali směr St. Priest – Heyrieux. Před Verpiliere jsme spali pod železničním mostem. (124 km)

Čtvrtek 22. července

Cesta do Grenoblu přes Col du Banchet. U Maison de tourisme v Grenoblu jsme zaparkovali a chodili po městě. Odjeli jsme směr Chambéry. Píchl jsem tak jsme zalepili další duše a pokračovali na Pontcharie, u Monfortu jsme spali u kukuřičného pole. (119,6 km)

Pátek 23. července

Odjezd do Chambéry, - Aix le Bains, procházka po městě, dále směr Anecy kopce a teplo. –La Roche sur Foucon - Bonneville – Annemasse. Před Annemasse jsme spali u nějakého opuštěného hotelu. (116,8 km)

Sobota 24. července

Annemasse – Genéve, procházka městem. U jezera došlo k menší roztržce, tak jsem odjel sám. Dojeli mně a dohodli jsme se, že se vrátíme domů. Pokračovali jsme přes Lausanne – směr Yverdon. Spaní před Vuarrens. (90,3 km)

Neděle 25. července

Přes Yverdon – Neuchatel – Biel – Sonceboz – Moutie – Délemont – Laufen, tady jsme spali už cestou do Francie. (144,7 km)

Pondělí 26. července

Ráno jsme chvíli byli schovaní před deštěm, pak jsme jeli směr Basilej – Bad Krozingen – Freiburg – Höllsteigen – Titisee – Neustadt – Hüffingen. Přehazoval jsem pláště, měnil duše a zjistil jsem, že mám prasklou zadní osu. V Hüffingen nebyla opravna, doporučili mi jet do Donaueschingen. (149,5 km)

Úterý 27. července

V Donaueschingen jsem se ptal na cenu cesty vlakem do Domažlic (122,- DM a kolo 12,- DM), tak jsem se rozhodl jet vlakem domů. Přes Stuttgart, prošel jsem si město, pak do Nürnbergu, Schwandorfu, Furthu. Tady jsem čekal na motorák do Domažlic. V Domažlicích jsem si povídal s nějakými Polkami, Rumuny, o půlnoci s nějakými Poláky.

Kluci pokračovali na kolech podél Dunaje po Dunajské cyklostezce až do Česka.

Středa 28. července

Ráno jsem je postupně všechny posadil na vlak. Kolo z Německa nepřijelo, tak jsem poprosil ženy v úschovně, jestli by ho neposlaly do Jevíčka, až z Německa dojede. A odjel jsem do Jevíčka.

Kolo dojelo do Jevíčka až 1. srpna. Celkem jsem ujel 2258 km. Byl to asi můj životní výkon a dnes se i divím, že jsem se k tomu odhodlal.